P365/141 - Nervy

Tak dneska jsem skoro rupnula...nahrnulo se takových věcí, které mi dohromady vytvořily na hrudníku obrovskou kouli a ta se chtěla rozlítnout...ale abych byla konkrétnější, tak jsme dneska měli vyrazit na závod kočárků. Dokonce to vypadalo nadějně (dokonce ani nepršelo, ikdyž bylo chladněji). No, takže jsme dorazili do Jablonce nad Nisou (bohužel o nějakou hoďku dřív). Tam jsme zjistili, že je pěkná zima a že jsem nějak zapomněla Marušce oblíknout punčochy a k tomu jí lezl pořád podolek (jedny nervy-pořád jí to nandávat). Pak jsme jí museli pořád hlídat, neboť se ty závody pořádaly na cyklo podél přehrady. Cesta se vynula hnedle vedle srázu, který vedl do vody, takže chápete ty další nervy, aby nám tam to dítě spadlo. Ještě k tomu se to naše báječné dítě rozhodlo chodit všude tam, kam to nebylo úplně ok. Ostatně, dorazili jsme na místo, kde to vypadalo dost chaoticky, k tomu zima, podolek, všudepřítomné dítě (spousta nervů). Než si to organizátoři tak nějak srovnali, tak jsme se šli projít. Narvali jsme naše řvoucí a vzpouzející se dítě do kočárku a narvali mu jablko. Pak jsme se vrátili, zaregistrovali, zaplatili poplatek (ten jde naštěstí někomu na pomoc) a zjistili, že jako celá rodina startujeme až za hodinu a půl! Uf! No, tak jsme vyrazili s nadějí do blízké kavárny, ktterá se zdála otevřená, ale evidentně nebyla. Opět boj s dítětem. To už jsem začínala být vzteklá. Po boji, kdy jsme ho posadili do kořárku, jsme vyrazili do města (nikde žádná kavárna:OOOO) a s plným močákem se rozhodli, že na to kašlem a vracíme se domů. Ale abych nebyla zase tak pesimistická, tak jsme se to rozhodli vysportovat doma. Já jsem vyrazila na svůj první letošní jarní běh a dala jsem pěkných 5,5km. Můj muž s teď už klidnou Maruškou v kočáru vyrazil na brusle. Musím uznat, že se mi běželo skvěle a bavilo mě to! Mám z toho radost! A úplně nejlepší na tom je, že jsem někde při tom běhu zanechala ten vztek a nevrlost! Skvělé! Krásný zbytk neděle i Vám!