JEDEN ŽIVOT, JEDEN SVĚT

 

Milí čtenáři, 

 

jak už u mě bývá zvykem...zase jsem s něčím nespokojená a potřebuji změnu. Takže moje pokračování (tentokrát vše staré nechám tu a nové tam) najdete na 

www.safienka.blogspot.cz

Těším se na Vás :-)

 

Safienka

Stačí chtít (psáno pro blog.idnes.cz)

 

Už se mi stalo několikrát, že se mě lidé ptali, jak stíhám tolik věcí – psát, číst, vařit, starat se o domácnost, dítě, uklízet a spoustu dalšího.

Musím uznat, že vlastně ani já přesně nevím, jak to dělám, protože prostě normálně žiji. Občas jsem lehce vyždímaná, občas hýřím spoustou energie, ale to je snad normální u každého člověka.

Nedávno jsem narazila na zajímavý slogan, který uvádí, že se nejprve všichni diví, proč to všechno děláme a pak, když vidí úspěchy, tak se naopak ptají, jak to děláme. Je to vlastně docela prosté. Chce to jen chtít, protože čas se najde vždycky. 

číst dále...

 

Přesun recenzí 

 
Konečně jsem se dostala k tomu, abych přesunula všechny svoje recenze. Svoji stránku www.safbook.webnode.cz RUŠÍM!
 
Všechny moje recenze tedy můžete nalézt na PROFILU databaze knih :-) nebo 
v LITERÁRNÍ KAVÁRNĚ  www.bux.cz nebo 
nově na BLOG.IDNES.CZ
 

Jak jsme se stěhovali (psáno pro blog.idnes.cz)

 

Stěhovat se je vlastně docela fajn. Když pominu to přebírání, vyhazování, balení, přenášení, převážení, vybalování, vyřazování, zařazování a umisťování. Kdo by se přeci rád nestěhoval.

Když jsem se stěhovala poprvé, bylo to na vysokoškolské koleje. Spolu s kamarádkou nás odstěhovali v jednom osobním autě. Měla jsem s sebou jen to nejnutnější – hrneček, kartáček, pár obrázků, oblečení a několik peněz do začátku. Vlastně to bylo strašně jednoduché. Náš pokoj vypadal nesympaticky prázdně.

Následné stěhování probíhalo každoročně a občas i někdy v průběhu roku, kdy se na koleje vetřeli sportovci a jiní otrapové. Pořád jsem se vešla do osobního auta. Domů jsem jezdila s jednou krosnou a bylo mi hej. Co jiného by trápilo vysokoškoláka, no ne?

Ale tak nějak postupem času, kdy jsem zůstávala na koleji častěji, domů jezdila méně, se mi věci začaly rozrůstat. Ale zase na pokoji mi bylo pohodlněji a cítila jsem se tam jako doma. 

 

číst dále...

Darovanému koni na zuby nekoukej (psáno pro blog.idnes.cz)

 

Občas, spíš tak každoročně, vybíráte minimálně jeden dárek. Pokud se neřadíte mezi ty, kterým dárek vybírá druhá polovička, sekretářka a nebo maminka. V každém případě se budete řadit mezi ty, kteří mají někoho, komu by něco věnovali. S hlavou plnou nápadů to vybrali, pěkně zabalili, darovali a pak jen čekali na nějakou odezvu.

Jestli patříte k těm, kterým je úplně jedno, co dávají, kdy dávají, proč dávají, tak tento článek nebude pro Vás.

Ale pro ty, kteří tu věc s dáváním dárků mají rádi, nějakým způsobem je obohacuje, tu mám několik zapeklitých otázek.

Proč se vlastně dávají dárky? Mělo by to být jednoduše tak, že chceme. Chceme někomu udělat radost, někomu zvednout náladu a někoho možná za něco odměnit. V horších případech si dárkem chceme něco vyžádat a udělat si takové pomyslné velké plus, které samozřejmě nebude zapomenuto. Hlavně, aby nebylo zapomenuto! 

 

číst dále...

Touha pomoci (psáno pro blog.idnes.cz)

Je pravda, že raději řeším ostatní než sebe. A stejně tak i ráda pomáhám. Občas mě dost ničí, když pomoci nemohu a nebo nedokážu. Safra, je tu jeden člověk, který nabízí pomoc a nikdo ji nechce! Proč?

Kdo mě zná, tak ví, že jsem člověk, který má srdce otevřené. Snažím se být milá, se všemi vycházet, moc se nerozčilovat, nehádat a vyhýbat se konfliktům. Čím jsem starší, tím zjišťuji, že to celý život dělám naprosto špatně. Teda ne pořád, ale občas. Protože být pořád ta hodná? Ta, co se dřív omluví a ta co chce mít čistý štít? Co když by bylo lepší být občas ta krutá, ta co má radši svůj názor, občas vybuchne a občas se s někým pohádá? Nepročistí to víc vzduch?

  Začíná se mi líbit víc a víc druhá varianta, ale zjišťuji, že je dost těžké se tím řídit a nepodléhat modelu hodné holky.

  Stejně tak mám vryté, bránit ostatní před nespravedlivostí. Nastolit jakousi rovnováhu, obhájit druhý názor a hlavně nenechat nic a nikoho na holičkách. Slovo ANO je tak jednoduché a tak zničující!

číst dále...

 

 

Vejdu se do tabulek? (psáno pro blog.idnes.cz)

  Tabulky, grafy, diagramy, hodnoty, výsledky...všechno a určitě i spousta dalšího. To, které nám dodává přehled a orientaci v čemkoliv.


  Obdivuji ty, kteří si zapisují do tabulek pravidelně. Vlastně to i milují a je to jejich koníčkem. Utřídit, roztřídit, vytřídit, dát do skupin, sečíst, odečíst, pokrátit...určitě víte o čem mluvím. Je to skvělé a opravdu přehledné. Nemohu tomu nic vytknout. Ale v míře a k tématu. Protože ne vše se hodí do tabulek.

  Třeba takové zdravotnictví. Jsem diabetička. Diabetes mám od svých 6 let. Od té doby už jsem prošla několik nemocnic a setkala se s několika doktory a specialisty. Mohu tedy trochu porovnat a vyvodit si z toho to, co mi nejvíc vyhovuje. V jednom mám jasno. Nemám ráda lékaře, kteří škatulkují podle tabulek. Určitě je dobré se od něčeho odrazit, když chcete někoho léčit a někomu pomoci. Ikdyž o výraz „někomu pomoci“ by se v tuto chvíli dalo diskutovat.

číst dále...

 

Vymydlený leden (psáno pro blog.idnes.cz)

Leden. Už je zase leden. Každý vstupuje do nového roku s novými předsevzetími, s novými plány, nadějemi a sny. Možná. Někoho to nechává naprosto chladným a je rád, že je. Vlastně spíš je krapet demotivován, neboť musí po Vánocích, po tom krásném volnu, opět do práce. 

  Jak psala jedna blogerka, tak je to trochu komedie, neboť všichni dělají, že potřebují strašně zhubnout, cvičit, líp jíst, míň pít (samozřejmě alkoholu, vody naopak víc), vůbec víc šetřit, víc se věnovat dětem, míň zahálet, vyhýbat se prokrastinaci a tak nějak každý chce být v novém roce úplně někým jiným.

číst dále...

 

Kdo by se v této době netěšil? (psáno pro blog.idnes.cz)

Je mi 28 let a dokáži se těšit jako malé dítě. Opravdu už od dětství si vyhledávám věci, na které se budu těšit. I kdyby to měl být jen nějaký obal od bonbonu. Což je u mě vlastně to nejmíň pravděpodobné, na co se můžu těšit. Jako diabetik se spíš těším na obaly od sýrů atp. :o)

  Znáte to? Prostě se vyskytujete v obvyklé náladě a pak to přijde. Najednou máte potřebu se na něco těšit! Prostě jen tak. Zvednout si náladu, trochu se motivovat. Zasmát se. Protože, co si budeme povídat, dnešní svět je tak moc zahlcen mlhou, že najít v něm něco pozitivního je opravdu úděl.

číst dále...

 

Zapadnout či vybočit? (psáno pro blog.idnes.cz)

 

Tuto otázku si kladu od doby, co jsem porodila své první dítě. Nerodím jako na běžícím pásu, ale příjde mi, že tento okamžik byl v tomto směru klíčovým.

  Najednou jsem se nestarala jen o sebe, ale i o malého tvora, který byl ještě nedávno mojí součástí. Mým druhým znamením, ascendentem, jsou Váhy. Z toho hodně vyplývá. Já, nerozvážný člověk, který stojí u regálu několik hodin, až se konečně odhodlá si vybrat to pravé a pak si stejně není jistý, jestli vybral dobře, musí najednou vybírat i pro někoho dalšího. Co je pro dítě to nejlepší, nejšetrnější či nejekologičtější? Kde sehnat ty  nejlepší informace? V knihách, na internetu, po diskusích, v encyklopediích? Ano, jisté základy jsem tam našla, ale dál to bylo vše na mém úsudku.

  Celý život se učím. Ještě stále nemám pocit, že bych si byla jistá v kramflecích. A mám takový nevtíravý dojem, že k tomu nikdy nedojde. Prostě budu radši víc tolerantní a přizpůsobivá a nebo otevřená všem možnostem, než abych se usadila na jednom názoru. Taková já jsem. A zřejmě i budu.

  Ale. Je tu jedno ale, které mě ničí už nějaký ten měsíc.

  číst dále ... 

 

Na první pohled (psáno pro blog.idnes.cz)

„Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje.“/Lev Nikolajevič Tolstoj

 

Na první pohled

  Naproti Vám jde krásná žena, vkusně upravená a sladěně oblečená. Máte utkvělý pocit, že na ní musíte koukat, ba spíš, že z ní nemůžete spustit zrak. Něco Vás na ní přitahuje a Vy tomu ve vteřině podléháte. Co si pomyslíte? Určitě má tato osoba v životě hodně štěstí, spoustu přátel kolem sebe a obklopuje se samými krásnými věcmi. Jistě bydlí v nějakém krásném bytě, kam pořád jen svítí slunce.

Realita?

  Jedná se o ženu, která má život krušný. Nic jí nevychází, peněz nemá nazbyt a žije pořád s rodiči. Je bez práce a přátel taky moc nemá. Nedávno měla narozeniny a dostala několik poukázek na nové oblečení, masáž a kosmetiku. Takže jednoho dne, když si konečně vybrala to pravé na sebe, zašla se nechat nalíčit, učesat a došla si na masáž, vyrazila do města a cítila se skvěle. V tu chvíli jste ji  zahlédli vy.

číst dále ...

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode