31.října - SAMHAIN (Keltský svátek)

Keltský svátek je tu spolu s posledním dnem měsíce října. Budu si tyto svátky muset zapsat do kalendáře, neboť mě zajímají, ale nikdy si na ně nevzpomenu.

Když porovnám náš poslední den starého roku a Samhain, tak je mi mnohem bližší keltské myšlení a jejich tradice. Ač je tento svátek spíš jakýmsi duchovním a stresočekávajícím svátkem. V tradici zní, že končí měsíce hojnosti a začínají krušné časy. Přeci jen slunce ztrácí svou sílu, úroda slábne, nastává horší počasí a vlastně se všechno ukládá k zimnímu spánku. Bohužel člověk (ač by třeba i rád)nevydrží spát tak dlouho, neboť by to nepřežil a hlavně nevydržel. A tak se musí spolehnout na to, co si za uplynulý rok nashromáždil a bude doufat, že přežije. To samozřejmě mluvím o čase minulém, kdy neexistovaly nonstop otevřené obchodní domy, kde je všechno vždy k sehnání. Ztrácíme tak pocit strachu a úzkosti o přežití.

Tradice však nemluví jen o tom, že se příroda chystá usnout a zapadá sněhem. Samhain je též svátek duchovní. Bylo třeba něco obětovat bohům, aby nás ochránili před temnou částí roku. Aby se Slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara, aby nebyl hladomor a zásoby vydržely přes zimu. Bylo nesmírně těžké čelit neuvěřitelným množstvím strachů, které nás obepínaly. V tuto noc umírá starý Bůh a narvrací se do země zemřelých, aby tam čekal na své znovuzrození v čase vánočním. Bohyně zahájí truchlení za sého syna a druha a svět se zahalí do temnoty a šedi. S koncem roku se také vzpomínalo na ty, jejichž život skončil – na padlé a zemřelé. Samhain byl a je svátkem mrtvých, světa duchů. Též jim bylo obětováno – obvykle první mládě z každého vrhu a nejstarší z každého potomstva. Později byl tento svátek překřtěn církví na námi již známé Dušičky. Hřbitovy ožívají svíčkami a my tak máme čas zavzpomínat na ty, které už odešli z tohoto světa. V tradici Keltové zapalovali malé ohníčky, které ukazují duším cestu zpět. Říká se, že duše mohou mít na tento svátek hmotné tělo, na Samhain tedy zmizí hranice mezi světy a živí a mrtví mohou být nakrátko spolu.

Oslavy se konají nejen na památku těch, kteří už z tohoto světa odešli, ale také jako jakési potvrzení pokračování života. Je to čas zavržení starých ideálů a vlivů, čas navštěvování již stárnoucích členů rodiny i čas rozjímání o sobě samém.