Běh - mé začátky

Dlouho jsem nepsala článek, takže je čas to napravit. Hltám svoje oblíbené blogy a říkám si, že napíšu něco podobného, na podobné téma, ale ještě jsem se k tomu kromě receptů a recezní nedostala. Ostuda mi.

Začala jsem běhat. Zatím jsem byla teda jen párkrát, ale normálně mě to i baví. Jsem opravdu překvapená. Když jsem kdysi párkrát vyběhla, tak jsem byla zřícená a dělala jsem to pro...no, ani nevím pro co. Chtěla jsem mít zřejmě lepší pocit, že když si půjdu jednou zaběhat, tak budu hned fit a určitě shodím nějaké to kilo. Možná to bylo taky tím, že jsem měla mizernou kondičku a šla do toho bez přesvědčení, že mě to bude bavit. Teď ale udělalo hodně to, že jsem začala pročítat různé fitness diskuse, kde se o běhání taky mluví, kde všichni tvrdí, jak je to super odreagování atd a pak v druhé řadě to, že jsem psala recenzi na knihu Když běhá žena od Alexandry Heminsleyový  a kdysi předtím Jez a běhej od Scotta Jurka. Recenzi na první zmíněnou knihu si můžete přečíst zde. Joo, to byla velká motivace. Samozřejmě, že jsem se potom začala vymlouvat na to, že nemám ty správné boty a není kdy běhat, když mám malé dítě a manžela dlouho v práci. Ale přišel zlom. Ten den jsme měli v plánu vyrazit na závody kočárků, které se měly konat v nedalekém Jablonci nad Nisou. Jenže osud tomu nechtěl a my po velkém vypětí (skoro jsem vnitřně explodovala) vyrazili bez účasti zpět domů s cílem jít si zaběhat /zabruslit na cyklostezku a vyzkoušet tak aspoň náš nový sportovní kočárek. Takže popud byl ryze praktický. Vyventilovat svůj stres. A co Vám budu povídat, pomohlo mi to úžasně! Napoprvé jsem uběhla nějakých 5,5km. Pro začátek mi to stačilo. Postupně směřuji k vyšším číslům, ikdyž jen pomalu :o) Lepší něco málo než nic.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem vyběhla a stíhala dýchat! Zaměřila jsem se na to, aby to bylo pravidelné a já se nenechala ovlivnit svou psychikou, že to neudýchám a bude mě všude píchat a bodat. Po pár metrech jsem dala protažení a pak už si to jen užívala, neboť o tom to opravdu bylo. O užívání. Sluchátka jsem neměla, ale vůbec to nevadilo. Kolem mě jezdil manžel s Maruškou v čupr kočárku a já tak měla o zábavu postaráno. Kolem 4km jsem se dostala do stavu, kdy se mi nohy pohybovaly se setrvačností a já si připadala jako na nějaké vyhlídkové vyjížďce :D Nebudu ani povídat, jak hodně mě to bavilo. A o to tu jde bych řekla. Aby Vás to bavilo.

Asi se taky to všechno pozitivní odvíjí od toho, že jsem měla a mám vybudovanou nějakou tu fyzičku. Přeci jen už kolem ¾ roku téměř denně cvičím. A ono je to znát. Kdo by to byl řekl :o)Samozřejmě to není vždycky tak růžový, jako můj „první“ běh. Kdybyste mě někdy potkali, tak budu jistojistě rudá jako rak, protože se mi to tak děje...zpocená a to by snad stačilo :D

Takže, kdo se chystá poprvé vyběhnout a nějak pro sebe extra nic nedělá, tak se pak nesmí divit, že se brzy zadýchá a nemusí být pro něj první výběh tak příjemný jako pro mě. Ikdyž se mohu mýlit. Každý jsme jiný. Jen bych nechtěla, aby vás to pak odradilo. Chce to vytrvat. Říká se, že to chce vydržet prvních 12 min. Pak by to mělo být lepší :o) Pokud je to pro Vás nadlidský výkon, tak to zkoušejte ještě po menších úsecích. A nebo vůbec začněte chůzí, rychlejší chůzí, střídáním chůze a běhu a pak jen běžet.

Je to divný. Pořád si připadám divně, když vylezu ze dveří domu ve sportovním a vyběhnu. Častěji teď běhám s kočárkem, neboť je to pro mě pohodlnější. Ale když už běžím, tak ta divnota ze mě padá a já si to začínám užívat. Konečně pro sebe něco dělám! Konečně běžím! Stresy a všechny neduhy ze mě pryč!

Mějte krásný dny a zkuste to taky někdy...čerstvý vzduch dělá divy!