Deník sportujícího diabetika, část 2

Mám za sebou prvních 10km a prvních 15km, tak si říkám, že by mohl přijít další článek o tom, jak jsem se cítila, jak to probíhalo a co na to glykémie.

Prvních 10km (1h31min)

První desítka byla taková lehce ošolichaná (jak bych tak řekla :o) Ale byla! Sice občas s chůzí, ale jen chvilkovou. A teda musím říct, že vůbec nebyla plánovaná (ta desítka). Původně jsem byla domluvená s kamarádem, že dorazí na 11h a půjdeme si zaběhat. Jo, nojo, jenže to by nemohl skejsnout ve škole a Maruška by nemohla být nevrlá a lačná po vzduchu, že.

Takže když už jsme byly teda skoro ve dveřích, oblečené a natěšené a strejda Pavel nikde, tak jsme se rozhodly, že vyrazíme i bez něj. Poběžím pomalu a on nás potom doběhne. Nojo, jenže já svou normal trasu měla už uběhnutou a strejda nikde. Tak jsme mu teda běžely naproti a pak zpátky k nám, kde se musel převlíknout. Takže byla lehká pauza, výměna kočárů, osvěžení a mohli jsme (teď už v kompletní sestavě) vyrazit znovu. Bylo teda pěkný vedro, dusno a teplo. Kdoby to byl čekal v poledne, že. No, to je jedno. Takže jsme naši trasu dali ještě jednou a ono to najednou vyskočilo na krásných 10,7km. Uběhnuto teda celkově za  1h31min. Pumpu jsem měla celou dobu odpojenou. Žádné hypo se tentokrát nekonalo. Ani mě nebolely nohy (ani druhý den), což jsem se teda trochu divila. Asi jsem to běžela opravu s citem :D A asi to hodně dělala občerstvovací pauza, kde jsem se stihla i protáhnout.

Prvních 15km (1h58min)

Prvních 15km jsem pokořila dneska. Vyrazili jsme s rodinou na výlet k nedalekému jezeru (cca 45min jízdy autem), které je obrovské. Prý údajně 3x větší než známé Máchovo jezero. Kolem tohoto jezera s názvem Berzdorfer See se táhne cyklostezka (krásná, hladká jako dětská prdelka), která má něco kolem 20km. Púvodně (někdy kdesi hluboko v hlavě se mi zrodil plán) jsem si říkala, že bych to mohla dát celé. 20km přeci nebude taková štreka (haha). Když budu střídat běh s chůzí, tak bych to mohla dát kolem dokola. Jeeenže. Manžel mě uvedl v omyl, že to je sice kolem dokola, ale spíš jen pro běžce a cyklo. On na bruslích by to měl horší, neboť ta druhá půlka není úplně tak krásná a hladká. Tak jsem se slitovala a rozhodla jsem se ho následovat opět zpět. Doběhla jsem (s nadšením – je tam opravdu krásně!! hlavu jsem měla otočenou pořád na vodu a jen se kochala, ještě že jsem nezakopla...)) první část (dlouhou 8km) k pláži, která je takovým hlavním odpočívadlem. Je tam několik občerstvení, záchody, záchranáři, písek a spoustu prolejzaček. Tam jsme vypustili to naše nedočkavé dítě, které ihned zaplulo do písku. Opravdu doslovně. Hned několikrát tam skočila šipku a přímo se tam rochnila. Opět nás čekala občerstvovačka a chvilkové posezení (osudné!). Když jsme se rozhodli vydat zpět, tak jsem měla pocit, jako by mi tělo ztěžklo o několik kg :O Sotva jsem zvedala nohy ze země a valila se směr parkoviště. Rozhodla jsem se, že to nebudu tolik pokoušet (abych se vůbec dovalila, že) a že to budu víc střídat s chůzí. Dobře jsem udělala, protože asi na nějakém 13.km mě začalo píchat v chodidle, pak se to posunulo na kotník, lýtko, stehno, třísla, podbříšek a pak to zase putovalo na stehno a tak různě. K tomu všemu jsem při těch otřesech začala potřebovat na záchod a to pak už nešlo. Poslední km jsem tak nějak dorychlošla. Začalo mě opravdu píchat v místě, kde mám jizvu po císaři, takže jsem to nechtěla pokoušet. Byla jsem ráda, že jsem zpět a mám v nohách svých prvních 15,83km za 1h58min. Nedovedu si zatím představit, že bych dala celou dvacítku. Jako dala bych, ale jak bych potom vypadala a jestli bych se hnula, to netuším. Ikdyž jsem se opět poctivě vprůběhu protahovala.

Co se týče cukru, tak jsem před tímto během měla glykémii 3,7. Takže jsem si odpojila pumpu, snědla dvojchleba se sýrem a salátem a doufala jsem, že to bude stačit. Stačilo. Na pláži, tedy po 7.km jsem měla glykémii 8,5. Pumpu jsem tedy nechala odpojenou až téměř do konce. Tehdy jsem si ji nasadila a na hodinu si dala 70% bazál. Po doběhnutí jsem si dala oběd (ehm v 14:30), zřejmě jsem si málo nastavila bolus. Pak byla doma až večeře. Bohužel jsem to lehce nevychytala, před večeří mi to vylítlo. Takže snad to bude příště lepší. Trochu jsem se bála, že bych někde fakt padla (občas to člověk neovlivní a tolik nevnímá), takže jsem byla domluvená s manželem, že kdyby něco, tak někam padnu na lavičku a volám. S sebou jsem měla v takové kapsičce cukr. Vše dopadlo dobře a já se těším na příště!  

Mějte se, smějte se a běhejte :o)