Dovolená v Jizerských horách 2014

Jako správní Češi jsme se letos rozhodli jet na dovolenou do Čech. Pominu-li fakt, že jsem už od loňska chtěla jet k moři. Nějak se mi to rozleželo v hlavě a díky nátlaku naježděných kilometrů a finanční situaci jsme vyhodnotili nedaleké Jizerské hory  jako za nejlepší možnost.

Samozřejmě, že jsme  měli na všechno dost času. Nemohlo nás tedy překvapit, že bylo všude plno a obsazeno. Ale to bych kecala. Snad hned na podruhé jsme našli rodinný penzion v Janově nad Nisou – Penzion u vleku.

Na webu to vypadalo vše celkem sympaticky (cena, pokoje, okolí), takže jsme provedli rezervaci a začali se těšit. Ikdyž mě to pořád nějak míjelo. Přeci jen dovolená půl hodiny od domova mě nechávala poněkud chladnou. Balení jsem moc neřešila a vlastně jsem v jednu chvíli ani nevěděla, jestli se těším. Kecám. Těšila jsem se.

A pak nastaly ty hektické chvíle před odjezdem. Najednou jsem měla pocit, že nic nestíhám (a to jsme nikam nespěchali). Ale pocit tam byl. Něco jako lehčí verze cestovní horečky. Hlavně mít doma uklizeno a sbaleno. Nejlíp všechno najednou.

Každopádně vše dopadlo výborně. Dokonce jsme se vešli do naší menší fabie. Pozn. Letos máme poprvé krátkou. Vždycky jsme se do combi verze sotva vlezli. Ale světe div se. Tentokrát jsme se narvali i sem a ještě zbylo nějaké místo. Sami jsme tomu nemohli uvěřit. Prostě se v tom balení rok od roku zlepšuju!

Do penzionu jsme dorazili kolem třetí hodiny. Blbý čas. Samozřejmě, že jsme si vybrali penzion úplně nejvejš, takže serpentýny a úzké horské cesty nás neminuly. Přivítala nás sympatická paní, která hned začala reagovat na Marušku a živě si s ní povídat. Byli jsme ubytováni v pokoji s palandou a dvojpostelí, takže místa dostatek. Původně jsme měli mít záchod a sprchu na pokoji, ale chytli jsme zrovna téměř prázdný penzion, takže jsme měli část,kde byli tři pokoje a koupelna u sebe, jen pro sebe. Jako správná rodinka jsme se začali nehorázně roztahovat a najednou jsme se vyskytovali téměř všude.

Objednanou jsme měli polopenzi na celých 5 dní. Dokonce byl akceptován i můj vegetariánský životní styl. Opomenu-li, že se mě majitel poslední den ráno zeptal, jestli si dám párky. Hold horší paměť se projevuje i v horských oblastech.

První den, tedy v sobotu, jsme si udělali jen takový průzkum po okolí. Vzali jsme krosnu, plenky , pár vlhčených ubrousků a vyrazili na obhlídku. Ta začala na červený hned zprudka do kopce. Naše dítko střídalo údiv z všemožných kamínků a vztek, že rovně nepůjde. Nakonec si nadělala do kalhot. My se rozhodli využít volného pole a přebalit ji. Zde jsme bohužel narazili na nedostatek vlhčených ubrousků. Zoufale jsem otírala ušpiněné ruce do trávy. Spásou byla voda v petce a obal od časopisu Dtest. Voňavi a šťastni jsme se vydali dále po okruhu kolem Hrabětic. Zde jsme poprvé spatřili velblouda a pár dalších zvířat v místní miniZOO.

Další den, tedy v neděli, jsme pozvali tchánovce a vyrazili na menší túru kolem Josefodolské přehrady. Nebe slibovalo krásný den. Opět jsme nasadili dítě do krosny a posilněni snídaní vyrazili na výlet. Vyšlapali jsme kopec do Hrabětic, pak se vydali po krásné lesní cestě k přehradě, kde jsme samozřejmě pořídili první rodinnou fotku a dál jsme se pak skulili dolů do Josefova dolu na oběd. Posilněni jsme vyrazili lesem do Karlova a zpět přes Hrabětice do Janova. Našlapali jsme okolo 11km. Musím říct, že mi bylo pěkné vedro. Díky tomu, že přestávám s kojením, jsem měla upnutější sportovní podprsenku a lilo ze mě jako z vola. Takže závěrečná sprcha byla víc jak vysvobozením.

Následný den, pondělí, hlásili přeháňky. Takže jsme statečně přehlídli padající kapky deště a vydali se do Liberce nakrmit kočku. Stavili jsme se v místní restauraci Milenium, kde jsme oslavili – jak jinak než výborným obědem – naše dvouleté výročí od svatby. Dala jsem si celkem nijak originální salát Nice (čtěte Nisoa, což já nečetla samozřejmě :D). Dále jsme se posilněni a zidealizováni představou, že v Janově taky neprší, jako v Liberci, vydali zpět. Slejvák a mlha nás nemohla nijak vykolejit. Nakonec jsme si pohráli před televizí a vydali se na kratší výlet po okolí. Na to jsem samozřejmě ani nezapnula Endomondo, nebot jsem netušila, že půjdeme tak daleko. Takže možná 5-6km jsme dali.

V úterý jsme se rozhodli vypůjčit v nedaleké půjčovně kola. Naposledy jsem na něm seděla loni o dovolené v Orlických horách. Vypůjčili jsme si dokonce i vozítko pro Marušku. Nějak extra zvlášť jsme kvalitu kola nezjišťovali. Prostě jsme vzali to první, co nám bylo doporučeno. Chyba. Sedátko tvrdé, říditka se vzorkem, vozík nic moc. Ale tak, výlet jsme si užili. Manžel si vypůjčil koloběžku se sedátkem. Střídali jsme se. Nečekala jsem to, ale musela jsem přiznat, že cestovat na koloběžce je náročnější než na kole. Ani teď se mi tomu pořád ještě nechce věřit. Trasu jsme vybrali z Hrabětic od půjčovny  do kopce na Královku, poté z kopce a do kopce na Šámalku, poté z kopce a sáhodlouze do kopce na Číhadla a nakonec celkem i z kopce do Josefova dolu, kde mají teda úžasný dětský hotel a hřiště. Poté hooodně z kopce  a opět sáhodlouze do kopce přes Karlov ke kapličce a do Hrabětic. Tam jsme se zastavili v miniZOO. Kromě pumy a velblouda tam měli i čuníky,  zdrahající ovečky, slepice, husy, pávy, mývala, korely, králíčky a všemožnou další havěť. Nejvíc se Marušce líbilo u hus a slepiček. Celkově jsme najeli 25km.

Ve středu, poslední den před odjezdem, jsme si naplánovali turistiku. Nejprve jsme měli v merku výlet na Smrk, ale když jsme zjistili, že bychom museli přes Liberec, tak jsme to nechali na nějaký příhodnější čas a rozhodli se prozkoumat okolí Bukoviny a přehrady Souš. Po daleké objížďce, kdy jsme se dostali skoro až do Harachova, jsme to konečně zapíchli na parkovišti nedaleko přehrady. Opět s krosnou jsme vyrazili po modré lesní kamenitou cestou pod Bukovno, kde jsme se posilnili. Dále jsme prošli osadou Jizerka a dostali se k pěkně udržované cestě k přehradě. Bohužel to byla cesta pěkná tak pro brusle. Pro pěší nic moc, pěkně mě z ní na závěr bolely nohy. Cesta teda úmorná, vůbec nám neutíkala. Konečně jsme dorazili k cíli, tedy našemu autu. Dohromady jsme našlapali 15km.

Dnešní den, byl posledním v Janově nad Nisou. Odehrávalo se pouze balení a odjíždění. To jsme zvládli skvěle.

Myslím, že jsme si dovolenou letos v Jizerkách užili dostatečně. Kromě výšlapů a výjezdů jsme prolezli několik dětských koutků, užili si kafíčka, dortíky a určitě si zase doplnili nějaké ty zážitky do rodinného života. A hlavně! jsme si užili krásné tiché přírody Jizerských hor!