K zamyšlení: Proč čtu to, co čtu?

Už jsem se několikrát setkala s tím, že někdo nepochopil můj výběr knih ke čtení. Označil je za šilené braky, které přeci nemůže nikdo číst. Nemáš ve své četbě světoznámé autory? Tvůj výběr není kvalitní. Ale víte co? Na to Vám dlabuJ

Před několika lety jsem byla na představení Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem, kde zazněla skvělá myšlenka. Nevím jak je přesně, přesto se jí pokusím nějak reprodukovat.

Neberte si nic osobně. Když o Vás někdo řekne, že jste debil, tak označuje za debila pouze a jen sám  sebe. Zároveň je to jen JEDEN člověk na celé planetě, který to o Vás řekl. Co ten zbytek? Co těch dalších několik miliard? Není ten jeden člověk jen chabý počet k tomu, abyste z toho měli špatný den či Vám to otrávio život?

Je to těžké si to takto připustit a vlastně si sám sobě říct, že to je prkotina. Bohužel někdy má slovo tak velkou moc, že stačí jedno a člověku se dokáže obrátit svět na ruby.

Jsem taky taková. Občas mě dokáže rozhodit úplná prkotina (někdy opravdu i nesmyslná) a mně to pak najednou leží v žaludku a já se toho nemůžu zbavit. Rozum mi říká jasně, že je to blbost, ale tělo a pocity si prostě dělají své. Pak s tím neudělám vůbec nic a musím hold počkat až to vyšumí. Bohužel mi záleží na názorech ostatních a díky tomu se to snažím mít u každého dobré! NE! Opravdu tak nechci žít a někdy chci být ta co má právo se urazit, trucovat a být ta zlá.

Ale to bych opět zase byla mimo téma, které je o knížkách. Jak už jsem jednou psala, knihy miluji, jsou součástí mého života a já si to bez nich nedokážu představit. Kdo je vášnivým knihomolem, tak to určitě zná.

Je takové ŠTĚSTÍ, že každý je JINÝ. Nikde na světě nejsou dva stejní lidé, kteří by byli jako přes kopírák. Dokážete si ten svět představit? Všichni by chtěli, dělali, uměli a mysleli stejně? Nebylo by možné chtít, udělat, umět či myslet jinak. Třeba v knižním průmyslu by to byl jednoznačný krach pro spoustu autorů. Stejně tak jako  je každý jiný, tak každý čte rád něco jiného. Někomu se líbi to a někomu zase tohle. Snažím se vnímat i ty ostatní. A proto když výjde nějaká kniha, u které se čtenáři rozdělí na dva protinázorové tábory, tak si chci udělat svůj názor a zároveň pochopit i názor druhých. Pro někoho to nemusí být zrovna šálek čaje a někoho kniha nadchne. Neodsuzuji žádná vytvořená díla, protože Vím kolik práce to stojí je napsat, vyjádřit se a odhalit to a tímpádem i sebe ostatním lidem. Žijeme ve svobodomyslné zemi, kde může mít každý názor jaký chce. Proto nekomentujte prosím to, co čtu, jaký mám výběr a zkuste hned neodsuzovat a spíš se zkuste zamyslet sami nad sebou.Vím, že je mnohem jednodušší řešit někoho jiného, než sebe, ale proto je tu náš život, který nám dává tolik výzev k tomu, abychom ho mohli změnit a posunout dál.

Jaké knihy čtu a proč? Hledám takové knihy, které mě osloví, které mě zaujmou a které mě hlavně pohltí. Je mi jedno, jestli patří do žánru krimi, romantiky, fantasy či něčeho jiného. Knihy čtu proto, abych si odpočala, abych se dozvěděla něco nového, abych pochopila víc a hlavně asi nejvíc, abych prostě vypnula. Někdo hledá v knihách něco jiného, což nepopírám. Člověk hledá všeobecně to, co mu nejvíce vyhovuje. Hledá to, co mu obohatí život a nikdo nemůže vědět, co to zrovna je. Co mu třeba i vnikne nějakou myšlenku nebo mu prostě jen dovolí nakouknout do jiného světa.

Svoje další plkání myšlenky tak zakončuji jedním moc pěkným citátem:

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Carlo Goldoni