Říká se, že kniha je přítelem člověka. Když jí potřebujte, je tu pro Vás. Pomůže Vám dostat se z depresí, špatných nálad. Dokáže Vás rozveselit, ale i rozesmutnit. Znáte ji líp než sami sebe. Když nevíte, rádi se k ní obrátite o radu. Stačí ji vyndat z poličky nebo Vámi určeného místa a ponořit se do jejích řádků.
Kniha je něco, co Vám pomůže na cestě životem. Nakopne Vás, namotivuje Vás, dodá Vám kuráž, udá Vám směr, obohatí Vás o informace, které byste se jinde nedozvěděli. Je v ní ukryto takových příběhů, tolik lidských i zvířecích příběhů. Ani se to nedá spočítat, kolik toho je.
Kniha je s lidmi od nějakého roku 1447 až do teď. To je na mou duši opravdu dlouhá doba. A pořád má své fanoušky, kteří pro ní tvoří knihovny, dělají jim tzv. knižní pohodlí. Některé knihovny jsou opravdu úchvatné a hlavně plné knih. Kdo si nemůže dovolit vlastnit tolik knih, navštěvuje městké či vesnické knihovny nebo chodí nasávat knižní vůni do knihkupectví. Listuje novými knihami, opatrně obrací stránky a očima hltá děj. Jemně knihu hladí po hřbetu, tiskne ji k sobě, převrací ji v rukou, jen aby zjistil, že je to ta pravá, kterou si chce koupit a mít doma.
Už od mala jsem byla náruživým knihomolem. Pohádky jsem nějak přeskočila a rovnou jsem četla příběhy, které byly určeny starším. Nestíhala jsem to všechno hltat. V knihovně jsem byla pečená vařená. Ve škole, kde jsme museli dělat referáty, jsem byla vždy mezi těmi, kteří se hlásili o to, aby mohli mít referáty navíc. Pamatuji se, že ze mě byla paní učitelka nešťastná. Už jí zřejmě nebavilo, psát mi pořád jedničky.
A potom, co jsem musela přestoupit z dětského oddělení do oddělení pro dospělé. To bylo teprve něco. Doba, kdy jsem si ještě knihy nekupovala. S nástupem na vysokou školu se můj koníček dostal do pozadí. Starosti jsem měla jiné. Na četbu nebyl čas ani chuť. Ale brzy jsem se k tomu zase vrátila. Ve třeťáku na vejšce jsem sehnala práci, a to přímo vysněnou. Začala jsem pracovat v knihkupectví - sen každého knihomola. Zaměstnanecké slevy, neustálý pohyb mezi regály s knížkami. Novinky jsem držela v rukou jako první. Šťastná jako blecha jsem byla.
Teď je tomu něco kolem 4 roků, co pracuji pod stejnou firmou, akorát na jiné pozici. Ač by se dalo říct, že práce je to stereotypní, tak Vám umožňuje neustále se vzdělávat. Tuto práci miluji a jsem ráda, že ji mohu vykonávat.
Miluji knihy a doufám, že se mi podaří někdy napsat i nějakou svou :-) Jen se k tomu odhodlat a začít.
Díky knižní sociální síti Bookfan jsem alespoň začala psát recenze, které si můžete přečíst zde.
Tož dost tlachání, pojďte číst. Stačí si vybrat spráné místo, pohodlnou pozici, vzít knihu do rukou a můžete začít.