Knihy a já

  Říká se, že kniha je přítelem člověka. Když jí potřebujte, je tu pro Vás. Pomůže Vám dostat se z depresí, špatných nálad. Dokáže Vás rozveselit, ale i rozesmutnit. Znáte ji líp než sami sebe. Když nevíte, rádi se k ní obrátite o radu. Stačí ji vyndat z poličky nebo Vámi určeného místa a ponořit se do jejích řádků.

  Kniha je něco, co Vám pomůže na cestě životem. Nakopne Vás, namotivuje Vás, dodá Vám kuráž, udá Vám směr, obohatí Vás o informace, které byste se jinde nedozvěděli. Je v ní ukryto takových příběhů, tolik lidských i zvířecích příběhů. Ani se to nedá spočítat, kolik toho je. 

Kniha je s lidmi od nějakého roku 1447 až do teď. To je na mou duši opravdu dlouhá doba.  A pořád má své fanoušky, kteří pro ní tvoří knihovny, dělají jim tzv. knižní pohodlí. Některé knihovny jsou opravdu úchvatné a hlavně plné knih. Kdo si nemůže dovolit vlastnit tolik knih, navštěvuje městké či vesnické knihovny nebo chodí nasávat knižní vůni do knihkupectví. Listuje novými knihami, opatrně obrací stránky a očima hltá děj. Jemně knihu hladí po hřbetu, tiskne ji k sobě, převrací ji v rukou, jen aby zjistil, že je to ta pravá, kterou si chce koupit a mít doma.

  Už od mala jsem byla náruživým knihomolem. Pohádky jsem nějak přeskočila a rovnou jsem četla příběhy, které byly určeny starším. Nestíhala jsem to všechno hltat. V knihovně jsem byla pečená vařená. Ve škole, kde jsme museli dělat referáty, jsem byla vždy mezi těmi, kteří se hlásili o to, aby mohli mít referáty navíc. Pamatuji se, že ze mě byla paní učitelka nešťastná. Už jí zřejmě nebavilo, psát mi pořád jedničky.

  A potom, co jsem musela přestoupit z dětského oddělení do oddělení pro dospělé. To bylo teprve něco. Doba, kdy jsem si ještě knihy nekupovala. S nástupem na vysokou školu se můj koníček dostal do pozadí. Starosti jsem měla jiné. Na četbu nebyl čas ani chuť. Ale brzy jsem se k tomu zase vrátila. Ve třeťáku na vejšce jsem sehnala práci, a to přímo vysněnou. Začala jsem pracovat v knihkupectví - sen každého knihomola. Zaměstnanecké slevy, neustálý pohyb mezi regály s knížkami. Novinky jsem držela v rukou jako první. Šťastná jako blecha jsem byla.

  Teď je tomu něco kolem 4 roků, co pracuji pod stejnou firmou, akorát na jiné pozici. Ač by se dalo říct, že práce je to stereotypní, tak Vám umožňuje neustále se vzdělávat. Tuto práci miluji a jsem ráda, že ji mohu vykonávat.

Miluji knihy a doufám, že se mi podaří někdy napsat i nějakou svou :-) Jen se k tomu odhodlat a začít.

Tož dost tlachání, pojďte číst. Stačí si vybrat spráné místo, pohodlnou pozici, vzít knihu do rukou a můžete začít