Múza?

Políbila Vás někdy múza? Jakákoliv? Já ji občas vidím...zdálky :o) Někdy ke mně opatrně, lehce po špičkách příjde a čeká...čeká co udělám...možná si říká: "Všimne si mě či si mne nevšimne?" Když její přítomnosti nevyužiji, tak prostě zase odkráčí...a já si pak vyčítám, že jsem jí nechala odejít..ALE když už všechno klapne, ona příjde, já ji vidím a cítím a využiji, tak je to boží požehnání. Takže, pokud i Vy občas pocítíte přítomnost své múzy, nenechte ji odejít, hýčkejte si ji a mějte ji rádi :-)

Nedávno jsem se omylem dostala ke knize od Raye Bradburyho ZEN a umění psát. Jsem teprve na začátku, ale už vím, že tato kniha pro mě bude velkou inspirací...pár zajímavých pasáží Vám musím opsat :-)

O múze...

"Není to snadné. Nikdo to nikdy nedělal důsledně. Ti, kdo se nejvíc snaží, ji zaženou do lesů. Kdo se k ní obrátí zády a těká bez cíle s tlumeným pohvizdováním, zaslechne, jak za ním potichu našlapuje, přilákána pečlivě osvojenou přezíravostí. Samozřejmě, že je řeč o Múze.

Tento výraz za našich časů z jazyka vymizel. Když jej dnes zaslechneme, ve většine případů si s pousmáním vybavíme nějakou křehkou řeckou bohyni oblečenou v kapradí a s harfou v ruce, jak se lehce dotýká čela vašeho upoceného pisálka.

Múza je tedy nejvystrašenější ze všech panen. Při pouhém zaslechnutí zvuku sebou trhne, když se jí na něco zeptáte, jde do vývrtky a zmizí.

Co je jí? ptáte se. Proč ucukne před pouhým pohledem? Odkud přichází a kam jde? Jak ji můžeme přimět k delším návštěvám? Jaká teplota jí vyhovuje? Má ráda silný hlas, nebo něžný?Kde pro ni obstarat potravu, v jaké kvalitě a množství, a v kolik hodin večeří?

Mohli bychom začít parafrází básně Oscara Wilda, v níž slovo "láska" nahradíme slovem "umění".

Umění uletí, když ho jen lehce držíš.

Umění umírá, když ho svým stiskem moříš.

Pevně či lehce, jak mám rozpoznat.

Zda ho mám popadnout, či mu volnost dát?