Odkrývání

Po delší odmlce jsem se rozhodla napsat opět a zase nějaký článek. Třeba by si chtěl někdo počíst, opět se zamyslet a nebo prostě jen tak vypnout.

Máme za sebou spoustu novinek, které nebyly nikterak jednoduché. Stihli jsme se přestěhovat, což je s téměř dvouletým hysterickým prckem opravdu zábava. No, takže výchova opravdu hadr. Samé pohádky a dobrůtky, jen aby se chvíli sama zabavila. Potom mé nevolnosti, které mi taky nějak neulehčili. Prckovi, který se teprve klube, je teprve několik týdnů a už mi dával taktéž zabrat. Ale zvládli jsme to a konečně jsme ve svém. Třikrát (milionkrát) hurá!!

Určitě to mnoho z vás zná, že zvelebování svého je jiné než když víte, že jednou se budete muset přestěhovat. Ale toto...ano, ikdyž jsme si to naplánovali, vymalovali a teď to chceme jinak...i tak to stojí za to. Ikdyž se člověk proklíná, že nepřemýšlel o trochu víc :o)

Máme velký byt a občas se v něm člověk ztrácí. Bylo tu pár návštěv a každý se ptá...A tyto dveře jsou kam? Ikdyž je vtipné, že zase tolik dveří nemáme...určitě bychom jich mohli mít víc. Sakra víc :D ale nač...říkám si.

No a se situací značnou se tedy dobírám k tomu, že jsem si dala pauzu od cvičení a lenivím. O bože, jak já lenivím...a mám pořád na něco chuť! Jeslti já nebudu jako vánoční koule, tak nevím...Všichni mi tvrdí...klidně jez, ty můžeš, ty jsi těhotná...he...jenže, kdo to pak má dávat dolů, že jo...opět a zase...naštěstí snad naposledy J

Ale proč já vlastně hlavně píšu tento článek...nechtěla jsem, aby byl tak konkrétní...osobní...ale co už. Určitě jste všichni zvědaví, cože ta Safienka zase tak dlouho mlčí. Asi má zase to své období, když píše a pak nepíše.

Ale proč tedy? Co se mi zase honí hlavou? Krom milionu dalších věcí... Zajímalo by mě, jeslti když jste u někoho na návštěvě, jestli jim koukáte e lezete všude. Otvíráte jim skříňky? Nahlížíte do mezer? Jeslti mají prach nebo snad někde něco tajemného a tudíž ukrytého? Nebo jste ti obezřetní, kteří si jen prohlédnou, co vidí? Například knihovnu a nebo něco vystaveného? Jací jste? Nebo jste úplně introverti v tomto směru a moc se raději nerozhlížíte, abyste náhodou neviděli něco, co jste neměli? Jste ti zvědaví a nebo naopak?

Já jsem od přírody zvědavý tvor. Jsem strašně zvědavá. Ale! Všechno má své meze. Ikdyž se třeba zase neostýchám a zeptám se. Přesto, co se týče soukromí, jsem radši pozadu. Nechám si říct, co kde je, kde co kdo má, kde co najdu a nebo kam se mohu podívat. Nahlížím opatrně a ikdyž bych strašně ráda věděla, kde co je, tak se tomu bráním a nic sama neotvírám. A je těžké pochopit, že někdo to tak nemá. Někdo Vám vletí do bytu a sám jde, kam se mu zlíbí...otevře si, co chce a já jen zírám, protože mě to zaskočí. Většinou nejsem schopná nic říct, prostě jen zírám a pak si v hlavě přemítám otázku, zdali je to normální a zdali mám něco říct. Neřeknu. Jsem srab. Ale myslím si to a nejednou si dělám obrázek toho člověka před sebou. Mám k němu víc odstupu a nevyhledávám jeho společnost.

Co to o vás vypodívá? Strašně moc věcí. Protože tak, jak se chováte, ukazujete světu, jací jste. Samozřejmě že hodně vše souvisí s aktuální situací..ale najde se taky spoustu prvků a stop chování, které neovlivníme. Dějí se, protože to tak naše podvědomí chce a nebo protože to tak máme zažité, naučené.

Taky se říká, že jsme pro druhé nastaveným zrcadlem. Každý všechno vnímá jinak. Přeci jen máme své oči a nikdo za nimi s náma nestojí a nekouká, aby si mohl říct, jojo...vidím to stejně. Utváříme se a učíme se. Pořád. Neustále. Ale sakra...fakt je občas těžké pobrat, že to má někdo taky jinak :D a dělá to jinak, vidí to jinak a cítí to jinak. Má to jinak a my s tím nic nenaděláme. Můžeme se vztekat a říkat si, že mi tady budeme ti lepší. My tady budeme tím vzorem, který v nás snad někdo někdy uvidí.

Mějte krásný předvánoční čas :o)