JEDEN ŽIVOT, JEDEN SVĚT

Okno do jiného světa

21.01.2015 20:12

Čerstvý vzduch. Křupající sníh pod chodidly. Příjemné tlumené světlo díky problikávajícím pouličním lampám. Ulice s několika domy, kde je patrné, že už je někdo doma. Zářící okenice jsou pro mé oči jako magnet. Bez milosti jsem přitahována blíž a blíž. V rámci únosnosti se přibližuji až k plotu, který chrání pozemek od zvědavců a kolemjdoucích. Pro mé štěstí je plot tak daleko, abych mohla neohroženě okukovat, co se děje uvnitř. Vzpomínám na Anglii, kde se záclony či žaluzie vůbec nepoužívají. Zlatá to země. Ač vím, že by se toto okukování dalo nazvat úchylkou, tak si nemohu pomoci. Stojím nehnutě a zjišťuji, že se dívám z očí do očí někomu dalšímu. Napjatě čekám na nějaký pohyb či akci za tím tajemným obdelníkem, který funguje jako cesta k jinému světu, do jiného života.

 

Se zájmem prohlížím, kde je co postavené, jak uspořádané a představuji si, že se procházím a obdivuji ten pro mé oči nový pohled. Imaginárně si sedám do na první pohled pohodlné sedačky a nechávám se pohltit okamžikem. Pouštím si gramofon, který dává najevo, že majitel má rád starý styl poslechu hudby. Příjemná melodie se začíná rozlévat pokojem, kde teplo zabezpečují rozpálená krbová kamna. Pohledem projíždím každičký kout a snažím se tyto obrázky vrýt do paměti. Oči se mi zastaví na stolku po mé pravé ruce. Zjišťuji, že tam je přichystaná rozečtená kniha a hrnek s voňavým čajem. Udělám si ještě větší pohodlí, zavrtám se hlouběji do měkké pohovky a na chvíli se ještě díky praskajícím plamínkům zasním. Je to ta pravá chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak má rád ticho, klid a samotu. Není to vždy to pravé, ale občas to člověku nesmírně bodne. Přesně tak jako teď. Přikrývám se dekou a ještě než se začtu do řádků, tak se zahledím z okna. Ve skle spatřuji krom padajících vloček, pouliční lampy a sousedního domu svoji maličkost. Zaujatě se prohlížím a nemohu uvěřit tomu, že ten člověk v odraze jsem opravdu já. Opravdu se tak špatně znám, že na sebe musím neustále fascinovaně zírat? S velkým zapřením a podivným pocitem uvnitř odvracím zrak. Přešlápnu a ač nerada, tak vykračuji k dalšímu světu. 


 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode