JEDEN ŽIVOT, JEDEN SVĚT

Pohled Vánoc

21.01.2015 14:27

Nemohu říct, že se blíží Vánoce, neboť Vánoce už jsou v plném proudu. Jsme jimi lapeni díky médiím a všemožným reklamám již několik měsíců dopředu. Co mohu ale s jistotou říci je to, že se blíží Štědrý den a s ním následné svátky.

 

Už nějaký ten rok se pohybuji mezi lidma, kteří Vánoce nemají vůbec v lásce. Tvrdí, že je to pakárna, že je to vlastně jen takový mediální tah, nebo že nemají rádi nakupování, musí utratit moc peněz či prostě by vůbec Vánoce nejradši zrušili. Snad možná kvůli tomu celkovému chaosu nebo jen kvůli vlastnímu pocitu pohodlí. Chápu, že se někomu nechce uklízet, péct cukroví, nebaví je koukat na pohádky, shánět stromek či prostě jen poslouchat Vánoční koledy. Proč ne vlastně. Každý to máme jinak, každý člověk to má právo cítit a mít jinak. Přeci jen už jsme nějaký ten rok dá se říct svobodnou zemí, kde si kdokoliv může dělat a myslet cokoliv.

Ale proč to píšu. Ani ne z toho důvodu, že bych měla pocit, že musím dokazovat opak. Protože to dělat nechci. Chci asi jen napsat, jak to vnímám já a jak je to možné taky prožít.

Už od mala miluji Vánoce. Miluji to těšení na dárky, kupování dárků, zdobení stromečku, neustálé uždibování dobrých pochutin, které jsou na stole, sníh, všudesvítící světýlka, vůně mandarinek, skořice, loupání oříšků a vůbec celou atmosféru zimního období a Vánoc.

Jediné, co mi kdy Vánoce narušilo, bylo to, když jsme loni v knihkupectví museli pouštět pořád  dokola ty samé vánoční koledy už od září. To trochu lezlo na mozek, to přiznávám. Doma jsem si potom poslechla raději něco jiného. Ale jinak? Jsem pořád naměkko z toho, když jdu ulicí, už je tma, padá sníh, který mi křupe pod nohama, vidím rozsvícená světýlka v oknech a vlastně už se těším domů do tepla, na teplý čaj, pod deku, na knížku, poslech příjemné hudby, zobání dobrot, koukání na pohádky.

 

Každý rok se nemůžu dočkat toho, až budu zase někomu vymýšlet dárek, který ho alespoň trošičku překvapí a potěší a bude z něj mít radost. Stejně tak i dárky ráda dostávám. Ta chvíle, kdy máte před sebou zabalený dárek a vy jste v mírném napětí, co tam tak asi je. Ta pohoda u stromečku, kdy se sejde rodina a chce být spolu. Možná tam je nějaký ten člen z donucení, protože přeci jen by byl radši někde v hospodě či na internetu, ale to už je šumafuk.

Ani nevím jak se to stalo, ale já si ty Vánoce užívám a prožívám od roku víc a víc. Víc mě baví pečení, víc mě baví objevování vůní a nových receptů, víc si užívám té pohody i přes všechny shony všude kolem. Protože má pohoda je u mě uvnitř a opravdu nikdo mi ji v tuto chvíli nezmění. To, že si dopřeji vánoční punč, a vlastně už předem vím, že naberu nějaké to kilo, protože těm lahodným kouskům sladkostí prostě neodolám, tak ani to mi vítr z plachet nevezme.

Je toho ještě o tolik víc, co mě na tomto zimním období baví. Jediné co mě opravdu nebaví je neustálé stěžování si na něco. Takže to se snažím vypustit a pokouším se radovat z toho, co je. Z těch maličkostí, které dělají to správné kouzlo. Každý rok se těším na reklamu „Nemusím, já už ho vidím.“, na to, když přijíždí kamion od Coca Coly a hraje k tomu koleda „Vánoce jsou tady“. Na ty samé pohádky, které mě prostě neomrzí a k Vánocům patří. Na stavění sněhuláka, na koulování, na lyžování či na zdobení stromku pro zvířátka. Těším se z toho, že si na mě někdo vzpomene a třeba i přání mi napíše. Ano, opravdu jsem dostala už druhé vánoční přání do schránky! Miluji schránky! A sama jsem se dostala k tomu, abych pár lidem taky napsala. Třeba jim to udělá stejnou radost jako mě.

Někdo si může říct, ta to mám jednoduché, jsem doma, mám na to všechno čas, takže to se mi to povídá. Ale ono nemusíte dělat všechno, co jsem napsala výše. Nemusíte dělat nic a mít to stejně. Můžete v sobě najít ten pocit štěstí a radosti, který tam opravdu je. Můžete na chvíli zapomenout na práci, která nikam neuteče. Můžete si prostě jen sednout s knížkou, nebo se podívat na nějaký pěkný film. To, že to děláte celý rok neznamená, že nemůžete i o Vánocích. Můžete se prostě jen zabalit do deky, zapálit si svíčku, udělat si svařák a zahrát si nějakou hru. A nebo v modernější podobě strávit čas na internetu a debatovat s ostatními postiženci. Můžete. Ano, můžete všechno, co budete chtít. A já jsem Vám to jen chtěla připomenout. Kdyby se náhodou stalo, že jste na to zapomněli.

 


 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode