JEDEN ŽIVOT, JEDEN SVĚT

Vášeň zvaná knihy

21.01.2015 14:20

Snažím se číst ... vlastně omyl ... čtu, protože knihy jsou mojí vášní. Přemýšlím, jestli by se to tak dalo nazvat a řekla bych, že ano, dalo. Je to jeden z mých nejoblíbenějších koníčků. Tak jako někdo rád jezdí na kole, plave, miluje hudbu, filmy, tak stejně tak já mám ráda knihy. Konkrétně jejich čtení. Už od mala, kdy jsem měla možnost vzít si knihu do ruky, jsem byla její věrnou fanynkou. Ikdyž musím příznat, že si úplně nevybavuji otáčení stránek leporel a jiných podobných titulů, avšak čtení těch pravých dospěláckých příběhů, to si pamatuji. Nějak se mi podařilo přeskočit éru pohádek a rovnou jsem se vrhla na knihy pro starší. Už mě z těch změn pozic bolelo celé tělo, ale prostě jsem musela číst dál. Jeslti jste na tom stejně, tak víte o čem mluvím. Napínavá situace Vás nenechá ani vydechnout a vy přestáváte vnímat okolní reálný svět a noříte se do jiného světa v podobě řádků s písmenky.

 

Abych potvrdila to, že jsem věrnou čtenářkou, tak kromě kopy přečtených knih zároveň pracuji i v knihkupectví. Ani nevím, jestli to byl vždycky můj sen (neboť ty své sny z dětství mám jaksi v mlze), ale každopádně je to práce, která mě přes neknižní úskalí naplňuje. Jen si to představte. Téměř každý den se ocitáte v prostředí plném knih, které na Vás do jisté míry útočí neviditelnými silami a které volají po přečtení. Opravdu mě stojí dost sil toto ustát :o) Můj muž si ze mě dělá srandu, že kdybychom se někdy měli nedejbože stěhovat, že to bude na náklaďák. Jednu velkou obývací stěnu "postupně" zaplňuji knihami, a to se musím dosti hlídat, aby to nemělo rychlejší spád. Naštěstí to má své finanční meze, které mě nepustí a já se s tím prostě musím smířit.

 

Nedávno jsem se stala členkou jednoho knižního fanklubu zvaného Bookfan, který mě naprosto učaroval. Celý život se snažím si nějakým způsobem dát dokupy vše, co jsem přečetla, ale nikdy jsem tuto činnost nedotáhla do konce. Doma mám proto několik x načatých sešitů s poznámkami. A najednou ejhle. Poté, co jsem zjistila, že existuje něco takového, jako je bookfan, tedy vlastně online čtenářský deník, tak jsem byla ještě víc happy, než jsem. Začala jsem vyhledávat knihy, které jsem kdy přečetla a dávala si je do své virtuální knihovny. Nyní tam jsou a ikdyž je to pouze fiktivní, tak mám alespoň maličkou představu o tom, co jsem četla a co ne. A bohužel mě tísní myšlenka, že jsem ještě všechno nedohledala a hlavně jsem toho ještě strašně moc nepřečetla. Musím se proto uklidňovat, že mám stále celý život před sebou a čas toho co nejvíc dohnat.

Pak se mi sice hodně lidí diví, jak to stíhám všechno číst a hlavně tak rychle za sebou, ale já za to opravdu nemohu. Je to má vášeň, která jak už jsem napsala v jednom citátu, není dosažitelná rozumem a naopak.

Pro připomenutí citát zde:

Umění nám může pomoci s primitivními potřebami, může nás vést opatrnou, vytrvalou, podivnou, uklidňující i oživující cestou ke sladkému rozumu. Ale rozum nás, můj bože, nemůže vést k vášni. On cestu nezná.

Ray Bradbury

A tak si dělám poznámky k přečteným knihám nejen na již zmíněném Bookfanu, ale též si je zapisuji zde. Možná to někdy někomu pomůže, když se nebude moci rozhodnout, zdali si knihu přečíst či nikoliv. Svým zážitkům z přečteného by se do jisté míry mohlo říkat recenze, ale raději občas volím slovo "komentář", který nezní tak strojeně a může mít i nádech poblázněnosti. Přeci jen, když knihu přečtu, tak jsem občas maličko mimo, vše splývá do jednoho chaosu a ten chaos přenést ještě do vět je velké umění.



 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode