JEDEN ŽIVOT, JEDEN SVĚT

Zase trochu zdravější + výsledky od nutriční poradkyně

21.01.2015 14:09

Nedávno jsem na jednom webu zdraví narazila na slevu na hodinu s nutriční poradkyní. Jelikož mě to zajímá, tak jsem se přihlásila. Toto úterý jsem měla schůzku, na kterou jsem šla s tím, že bych chtěla poradit s jídelníčkem a s tím, jestli se jako vegetariánka, kojící matka a diabetička stravuji správně. Diabetes mám již skoro 22 let, takže bych měla vědět, co je správné jíst, kdy a jak, ale stejně ikdyž se snažím zdravěji žít, tak to není úplně ončo. Občas jsem trochu lenora a lempl a prostě na vše házím bobek a žiju si dle toho, jak chci. Bohužel se to někdy odráží na mých hodnotách a já jsem na sebe akorát naštvaná.

  Jo, nějaké pojetí o tom, kolik co má výměnných jednotek, hlavně teda sacharidů, mám, ale to je tak vše. Vím, co je zdravé, co je nezdravé, co by se tak zhruba mělo kdy jíst a kolik toho. Teorie je celkem zmáknutá, i hlava to všechno ví, ale praxe je prostě občas jiná no. Situace, kdy doma není nic jiného než bílé pečivo, máslo a marmeláda určitě znáte. Možná to máte i horší. Kdy ve špajzu nemůžete vyšťourat ani kousek ovoce natož nějaké dobré zeleniny. Cibule? Hmm...určitě je zdravá, ale že bych si ji chtěla přikusovat ke sváče se říct nedá. Zase se mi ale tzv. nepočítá.

  Už od mala jsem jedla dle toho, jestli se to nepočítá či počítá. Na snídaně, obědy, večeře a svačiny jsem mohla mít to, co se počítá a ve zbývajícím čase jsem se hold musela ládovat tím, co se nepočítá. Abych to převedla do srozumitelné řeci, tak to, co obsahuje sacharidy se počítá a to, co obsahuje bílkoviny a tuky se nepočítá (převážně). Takže mi často brácha nadával, že ujídám šunku, sýry a nedám si k tomu chleba. Moje odpověď: “Chleba se mi nepočítá!“, ho moc neuspokojila.

  Ale to jsou vzpomínky na minulost. Já chci změnit přítomnost a mít co nejlepší budoucnost. Proto jsem se před půl rokem rozhodla shodit poporodní kila a začala jsem téměř denně cvičit. Začala jsem jíst víc ovoce a zeleniny a zdravější (rozumějte víc luštěnin, celozrnných produktů atd) výrobky. Začala jsem víc experimentovat, víc vařit a víc zkoušet. A zjistila jsem, že mě to baví. Což bych řekla, že je celkem i základ. Pokuď to děláte vše s odporem, tak to nebude mít takové výsledky jako tehdy, když vás to bude bavit a naplňovat.

  Vždycky jsem měla pocit, že mám těžké kosti :o) A opravdu jsem se na to vymlouvala. Nevím teda, jeslti to byla pravda, ale to, že jsem vážila víc jak moje ostatní spolužačky, mě utvrzovalo v tom, že to tak prostě je. Mám mega těžký kosti a hotovo! Nikdy jsem nebyla nějak extra tlustá (pardon, prostorově výraznější). Vždycky jsem byla při chuti a hodně často jsem měla žravou. Taky jsem hodně hřešila a dlabala na to, jaké mám glykémie. Spíš jsem se pohybovala ve vyšších hladinách a je to divné, ale dlouhodobý cukr jsem měla docela ucházející. Opravdu nevím, jak je to možné!

  Ale dost mých vzpomínek. Vraťme se do roku 2014. Po půl roce cvičení se mi podařilo shodit těch několik kilo, co jsem měla nahoře. Oblast břicha je stále povolená a je tam jakýsi kus povadlé kůže, ale věřím tomu, že i to se mi podaří dát dolů! Makám na tom! Poté, co jsem opravdu poctivě cvičila a kila se ne a ne hnout, jsem zjistila, že je někde něco špatně. Díky podzimní výzvě jsem přišla na to, že do sebe narvu víc kalorií, než jich stihnu spálit. Takže jsem ubrala jednu svačinu a ono ejhle, šlo to zase trochu dolů. Ale najednou jsem měla nějak víc hlad. Chvíli jsem přemýšlela o tom, jeslti to není tím, že spálím víc než sním a proto mám hlad, ale myslím si, že to tak není úplně pravda. Dle odborné porady mi bylo řečeno, že potřebuji dodat ke každému jídlu víc bílkoviny, zeleniny a zkusit víc pít. Přeci jen se občas hlad chová jako převlečená žízeň.

 Takže prostě blbě jím. Jelikož jsem s sebou měla sepsaný jídelníček, bylo to evidentní ještě o to víc. Černé na bílém se prostě neokecá. Láduji do sebe víc bílé mouky než celozrnné, jím moc sladkých jídel během dne, dopřávám si vícesacharidové večeře a vše málo zajídám zeleninou. Ano, tak to je. A já to vím. Bohužel jsem si to musela jít poslechnout někam jinam, ale nelituji toho, že jsem tam byla. Něco nového jsem se dozvěděla a něco si odnesla.

  Víte co je nejhorší? Pořád vymýšlet, co jíst. Hlavně, když už na to máte chuť, aby byly doma k dispozici suroviny. Už jsem to trochu vyřešila sepsaným týdenním jídelníčkem. Dá mi to teda práci v neděli, protože mám najednou vymyslet x jídel na celý týden. Snažím se to dodržovat a občas to i výjde. Sem tam tam jsou škrty a přesuny, ale to je asi normální.

  Každopádně psaní týdenního jídelníčku má svých několik plusů! Kromě toho, že víte na co se můžete těšit (zatím jsem hlavní nástěnkář a vymýšleč), tak máte přehled, jak kdy a co sníte (co se týče skladby jídel) a hlavně! se na tom dá docela dobře ušetřit! Sepsat si seznam surovin a dojít je nakoupit není takový problém. Hlavně nenakoupíte (je to sakra těžké!!!) nic okolo a tak vlastně všechno sděláte a nejsou žádné zbytky. Takže když na nákup, tak se seznamem!

  Nedávno jsem jsem si jen tak spočítala, kolik dáme za měsíc za jídlo. Málem mě odvezli. Nechci tady zveřejňovat naše sumy, ale je to na můj vkus moc! Nasadila jsem i proto jídelníčky a snažím se přemýšlet o tom, co chci a budu jíst.

  Četla jsem článek od jedné slečny, která se snažila čtenáře utvrdit v tom, že bezmasá a zdravá strava není o tolik dražší než tzv. normální/obyčejná. Nemyslím si, že by o byla pravda! Spíš bych řekla, že když si chcete dopřát opravdu vyvážená jídla, tak za to dáte docela dosta kaček. Samozřejmě se to dá vymyslet šetřivěji, ale jen tak, co jsem vařila a dělám (aby to nebylo pořád to samé), tak je to prostě dražší! Co my bychom ale taky pro své zdraví neudělali, že. Budeme se prostře dřít až do úmoru, abychom mohli být zdravější! Je to prostě postavený na hlavu!

 Zpátky k nutriční poradkyni :o) Měla jsem zaplacenou hodinu, v které mě změřili, aby zjistili váhu, obsah tuku, svalů, vody, minerálů v mém těle a mohli mě tak zařadit do tabulek :D Přišla ke mně paní s mými výsledky a ptá se mě: „Cože mi to budeme vlastně řešit, když jste na tom tak vzorově?“. Takže jsme se snažily přijít za tu hodinu na to, co je mým problémem a jak ho řešit. Samozřejmě mi nezapomněla nabídnout další placené programy, které by mi mohli ušít jídelníček na míru a nebo několikaměsíční debaty s nutriční poradkyní. Dostala jsem vzorový vegetariánský jídelníček, výsledky a tabulky a šla jsem.

  Ráda bych změnila své stravování, přičemž se chystám pozměnit večeře a odpolední svačiny. Pitný režim u mě není tak tragický, ale určitě ho chci taky navýšit. Zvlášť když téměř denně cvičím a začínáme chodit častěji ven (protože jsem hlava děravá a zapomínám si nějakou tu flašku s vodou přibalit s sebou :O).

Takže co je vlastně cílem tohoto článku? Není to tak ani článek pro vás, jako pro mě :D Sesummírovala jsem si, jak na tom jsem, byla a chci být. Ráda bych se teď zaměřila více na jídlo (což já ráda!). Doufám, že mi to bude k užitku a třeba to teda pomůže i někomu z vás. Třeba jo a třeba ne.

Protože se mě kamarádka pořád ptá, jestli bych jí někdy nenapsala jídelníček, budu se je sem pokoušet sepisovat také. Třeba najdete i inspiraci.

 

Tak to je asi tak z mého výlevu vše. Mějte krásné předjarní (ikdyž skoro letní) dny a zase někdy.

 

Ahoj 



 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode